Sliznice úst, nosu a dýchací trubice představují něco jako první linii obrany těla před vlivy vnějšího světa.
Dýcháme neustále, tudíž v reálném čase logicky dochází k bezpočtu vzájemných interakcí. Z okolního vzduchu každou vteřinou nasáváme prachové částice anorganického nebo organického původu, poletující bakterie, viry, spory plísní atd… Zubní plak produkuje ze zbytků potravy ve vlhkém a teplém prostředí spoustou patogenů. Většinu z toho, nezávisle na našem vědomí, musí sliznice umět inhibovat, samozřejmě s ohledem na individuální kondici každého jedince. A o tom, jak udržet výše jmenované sliznice v kondici, pojednávají následující řádky.
Mikroorganismy (bakterie a viry), se kterými se náš slizniční imunitní systém musí potýkat, stojí na úplném začátku tohoto příběhu bez konce. Proto hned pod epitelem sliznice už nalézáme imunokompetentní buňky tzv. slizničního lymfatického systému – MALT (Mucosal Associated Lymphoid Tissue). Některé tyto buňky (folikuly) bývají vmezeřeny i do slizničního epitelu samotného, což samo o sobě poukazuje na důležitost celého systému. Jen včasný a správný zásah totiž může rozhodovat o našem příštím bytí nebo nebytí.
V oblasti lymfatických folikulů samotných dochází k indukci (vybuzení) imunitní reakce. Jakmile systém detekuje přítomnost antigenu (cizorodé látky), složitými „poplachovými“ mechanismy se aktivizují tkáňové makrofágy, neutrofily, NK buňky a další. Ty pak spouštějí v měřítku buněčného mikrosvěta skutečnou a nemilosrdnou genocidu, jejíž výslednicí je naše zdraví. Slizniční imunitní systém pracuje „na pozadí“, nikdy nespí, je v pohotovosti 24/7 a plní doživotní úděl našeho neviditelného ochránce. Je ovšem také dobré vědět, že systém MALT (viz výše) kromě uvedeného rovněž neustále koriguje vztah mezi svou reaktivitou, zaměřenou na ochranu před škodlivinami a zachováním integrity vlastních tkání. Ze zdravotního hlediska totiž není žádoucí, aby se imunitní reakce stala přehnanou až do té míry, že aktivita systému překmitne do polohy, ve které už nerozlišuje „cizorodé a vlastní“.
Pojďme se ale nyní zabývat protektivní funkcí slizice úst, nosu a dýchacích cest. Za jakých podmínek nejsou schopny vykázat očekávaný efekt? Ve své každodenní praxi se s různými projevy nedostatečnosti slizniční imunity samozřejmě setkávám. Jako zcela zásadní se jeví tzv. dysbióza, neboli narušení rovnováhy mezi prospěšnými a nežádoucími bakteriemi. Dysbióza (Dysbakterioza) se většinou pozná velmi rychle. Stačí otevřít dokořán ústa a podívat se. Buď spatříte bělavý nebo našedlý povlak na jazyku, mandlích, nebo vnitřních stranách tváří, nebo současně s tím rovněž ucítíte specifický zápach, který vzniká pomnožením anaerobních bakterií do takových kvant, na které již slizniční imunitní systém postrádá dostatečnou kapacitu. Odvažuji se tvrdit, že nějakou formou dysbiózy trpí většina naší populace.
Jak taková dysbióza může vzniknout? Příčinu hledejme ve střevech, v jejich bakteriálním osídlení (tzv. mikrobiom). Složení mikrobiomu je velmi pružný proces a závisí jak na celkové fyzické kondici tak i na původní genové výbavě. Do hry samozřejmě vstupuje i mnoho faktorů zevního prostředí (celková životospráva a užívání antibiotik). Na rovnováhu ekosystému ve střevech a na sliznicích mají právě vnější faktory docela zásadní vliv. Mohou stát za vznikem právě dysbiózy a s ní spojenou náchylností k infekcím, ke vzniku chronických zánětlivých onemocnění, různých alergických stavů nebo dokonce i ke kardiovaskulárním chorobám. Je zjištěno, že kondice střevního mikrobiomu se s malým zpožděním promítá do kondice sliznic v dutině ústní, v nose a dýchacích cest. Dlouhodobá nerovnováha ve střevním ekosystému pak má prokazatelný vliv na vzniku zubního kazu nebo periondontitis (zánětu dásní). Jsou to zkrátka spojené nádoby se společným jmenovatelem „slizniční imunita“.
Dalším důležitým bodem ohledně slizniční imunity je kromě pravidelné dentální hygieny také používání ústních vod. Některé obsahují alkohol (nežádoucí vysoušení sliznic) a mnohdy i specifické bakteriostatické látky. V řešení akutních stavů je to do jisté míry pomoc, ovšem při dlouhodobém používání se benefity vytrácí, neboť takové prostředky nejen pronikají do skloviny a mění její barvu do zažloutlého odstínu, ale hlavně vedou k téměř absolutnímu vyčištění dutiny ústní od bakterií (tento stav rovněž není žádoucí, protože prospěšné bakterie, např. acidofily, i v dutině ústní potřebujeme). V honbě ze dokonalým úsměvem osobně pokládám za velkou chybu, když se chceme zbavit fyziologické bakteriální mikroflóry. Právě ona totiž stojí za tvorbou určité přirozené ochranné bariéry obsazením potencionálních vazebných míst na epitelu sliznice. Vazebním místem nazáváme takové místo, kde je bakterie blízko „zdroje“. A o jedno vazební místo spolu soupeří různé druhy bakterií (jaká to paralela k našemu lidskému snažení o dosažení zdrojů 😊). Tento způsob soupeření nazýváme kompetice. Pokud jsou vazební místa již obsazená prospěšnými bakteriemi, ty patogenní jsou bez šance se uchytit. Na druhou stranu, když je vazební místo volné a patogen nablízku, může být zaděláno na budoucí problém. Z tohoto důvodu je vždy vhodné mít ve stravě mírný nadbytek toho dobrého (úplně stačí půl skleničky skutečně živého bílého jogurtu nebo miska správě nakládané zeleniny denně), jen pro jistotu.
Závěrem konstatuji, že v kontextu celkové zdravotní kondice hraje slizniční imunita zcela zásadní roli. Každý, kdo má opravdový zájem na tom, aby jeho zdravotní stav v dlouhodobém horizontu setrvával na vysoké míře kvality, by se měl především zajímat o vlastní mikrobiom (konzumace prebiotických a probiotických potravin), měl by se racionálně zamyslet nad kritickými body své životosprávy a tyto postupně vytěsnit, měl se podívat na hygienu své dutiny ústní z hlediska kondice sliznic a používat moderní prostředky k jejich ošetření se selektivním působením, tedy takové, které prospěšným bakteriím neuškodí a eliminují zejména patogeny.
MUDr. Kamil Mazuch
www.fajnezuby.cz