Odborné fórum
Naše klouby jsou prostředkem k tomu, abychom se vůbec mohli hýbat. Jsou složité, metabolismus v nich probíhá pomalu, dlouho regenerují. Když nebolí, vůbec o nich nevíme, ale běda, když začnou zlobit.
Kdo by netoužil po věčném mládí, nebo alespoň po mladistvém vzhledu, který z fyzického věku ubírá viditelnou část? Jakýmsi vnějším znakem onoho mládí – alespoň pro většinu z nás – je na první pohled pokožka obličeje, dekolt a stav kůže na rukou.
Dnešním světem hýbe otázka imunity, respektive efektivity imunitní odpovědi. Z obecného hlediska si zákonitě klademe zásadní otázku, jestli navzdory všem opatřením může jeden každý z nás pro své vlastní bezpečí udělat ještě něco navíc a zvýšit pravděpodobnost, že průběh nákazy nepocítí nebo bude jen mírný?
Pediatr MUDr. Ján Kovačech MPH je jedním z těch lékařů, kteří s věkem nabírají síly. Na první pohled působí vlídně, rozvážně a vyzařuje z něj klidná sebejistota. Svůj veskrze pozitivní vliv dokáže přenést jak na své malé pacienty, tak zejména i na jejich starostlivé rodiče. Ačkoli už dosáhl důchodového věku, rozhodně neskládá ruce v klín a dál slouží na dětské ambulanci ve slovenském Pezinku. Mohlo by se říci, že je pouze jedním z mnoha a byla by to také pravda.
Sliznice úst, nosu a dýchací trubice představují něco jako první linii obrany těla před vlivy vnějšího světa. Dýcháme neustále, tudíž v reálném čase logicky dochází k bezpočtu vzájemných interakcí. Z okolního vzduchu každou vteřinou nasáváme prachové částice anorganického nebo organického původu, poletující bakterie, viry, spory plísní atd… Zubní plak produkuje ze zbytků potravy ve vlhkém a teplém prostředí spoustou patogenů.
Stres ve své syrové podstatě představuje fascinující kaskádu vnitřních dějů. Jedná se o zesilovací mechanismus, kdy nehmotné fotony, dopadající na sítnici oka, nebo zvukové vlny, zachycené našim sluchem, dokáží vyvolat následné bleskové vyplavení hormonů a mobilizaci energetických zásob organismu.
Ačkoli se nás občas média snaží přesvědčit o opaku, tak bakterie, které jsou všude kolem nás i v nás, nelze vymýtit. Člověk a bakterie, to je statisíci let budovaná symbióza (vzájemná prospěšnost). Evolučně jsme na jejich přítomnost a činnost naladěni a adaptováni. Lidské tělo má z činnosti bakterií užitek a bakterie lidské tělo naopak využívají jako kontejner, líheň pro své další kolonie a populace.
