Molekulární vodík v doplňku stravy
Když jsem poprvé slyšel o produktu s molekulárním vodíkem a navíc v doplňku stravy, říkal jsem si, že je to hovadina. Že zachytit do nějaké tablety nebo kapsle nejmenší molekulu ve vesmíru, navíc silně reaktivní, je v podstatě nonsens. Jenže týden se s týdnem sešel, informace se postupně doplnily a najednou to všechno začalo vypadat smysluplně a logicky. Pak jsem se ještě šel jen tak pro jistotu zeptat do lékárny, jestli mají něco s molekulárním vodíkem a paní magistra odvětila, že jsem dnes již asi pátý, kdo se na to ptá. A že lidé si molekulární vodík kupují proto, že se po něm cítí plni energie. No a protože na našem e-shopu již nějakou dobu produkt s molekulárním vodíkem nabízíme pod názvem H2 Forte a H2 Dent Care, samozřejmě jsem už bez dalšího váhání vyzkoušel. A ono to funguje. Po několika dnech cítím příliv něčeho, čemu by se dalo říct nová chuť do života a to bez přehánění. Jenže pocit je pocit, důležitá jsou fakta. Pomineme-li skutečnost, že vodíkové technologie jako takové nyní začínají hýbat světem alternativní energie s proklamovanou velkou budoucností, tak doplněk stravy s molekulárním vodíkem - to je naprosté unikum. Chtěl bych se proto také podělit i o odborné pozadí toho všeho a obrátil jsem se na tvůrce zajímavé formule H2 Forte a H2 Dent Care a už dopředu předesílám, že nejde o žádné ořezávátko, nýbrž mám na mysli světovou elitu v oblasti farmacie. Kupodivu má sídlo nedaleko, na předměstí Opavy. To je prosím pěkně PharmDr. Milan Krajíček, osobnost se vzácným vědomostním a navíc vysoce lidským potenciálem. Dejme mu proto nyní slovo:
Více než půlstoletí víme, že volné radikály a oxidanty mohou být tvořeny endogenně, tedy v našem těle, v našich buňkách. Naše hlavní pozornost byla soustředěna na škodlivé radikály kyslíku. Na to, že mohou ještě daleko více škodit i radikály dusíku se přišlo podstatně později. Je to vlastně velmi překvapivé, protože oproti kyslíku, který je velmi reaktivní, je dusík „hodný“ a za normální teploty inertní. Nejvýznamnějším dusíkovým radikálem je peroxynitrit, ve vědecké hantýrce označovaným jako „ounoou“ (ONOO− ). Až v novém tisíciletí bylo objeveno, jak peroxynitrit přispívá k mitochondriální dysfunkci a mění redoxní homeostázu buněk. Důsledkem jsou lidská onemocnění, která mají málokdy zjevnou příčinu, přitom kvalita života postiženého je, mírně řečeno – mizerná.
Spásu přinášejí redoxní terapeutika – slibné nástroje k obnovení homeostázy buněk a tkání přímou detoxifikací reaktivních meziproduktů a (nebo) spuštěním cytoprotektivních a antioxidačních signálních drah. Jako ověřená redoxní terapeutika (antioxidanty) jsou velmi dlouho známy přírodní látky, většinou ze skupiny polyfenolů, které ovšem mají mnoho nedostatků – špatná rozpustnost, malá biologická dostupnost, ve vyšších dávkách paradoxně toxicita, mnoho interakcí s léčivy. A přece je zde relativně jednoduchá a zcela bezpečná cesta, jak si s peroxynitritem a dalšími škodlivými radikály poradit. Tu představuje molekulární vodík.
Peroxynitrit vzniká přirozeně v našich buňkách reakcí oxidu dusnatého s radikály kyslíku. Má i svou biologickou funkci (umí například zabíjet intracelulární parazity), ale když je peroxynitritu a dalších radikálů v těle moc a vznikají ve velké míře bez vnější příčiny, mohou velmi škodit. Velmi dobře známé a dobře popsané jsou původně nevysvětlitelné potíže amerických vojáků, kteří se vrátili do vlasti po válce v Perském zálivu. Potíže mělo asi 200.000 vojáků. Trpěli vytrvalými bolestmi hlavy, bolestmi celého těla, poruchami vnímání, nevysvětlitelnou únavou, vyrážkami, průjmy, zažívacími a dýchacími obtížemi. Původním stimulem zřejmě bylo chronické požívání tablet k ochraně před nervovými plyny, část vojáků likvidovala irácké zásoby jedovatého sarinu. Ale potíže po návratu přetrvávaly, i když původní stimul již nemohl působit. Postupně se i u jiných skupin obyvatelstva po celém světě projevovaly podobné potíže, hlavně u těch, kteří byli vystaveni dlouhodobému stresu, u diabetiků a kardiovaskulárních pacientů. Postupně se prokázalo, že peroxynitrit vznikne z vnější příčiny, ale jeho zánik i vznik se následně samovolně zacykluje a pak po dlouhou dobu (již bez vnější příčiny), škodí, škodí a škodí.
Podání molekulárního vodíku takto postiženým se projevovalo doslova jako zázrak a nemocní se velmi rychle uzdravovali. Takto se podařilo vysvětlit i zázraky při léčebném působení minerálních pramenů (Lurdy, Tlacote, Nordenau). Tyto vody jsou totiž od přírody nasyceny molekulárním vodíkem, a ten má schopnost hladiny škodlivých radikálů v našem těle, včetně peroxynitritu, dramaticky snížit. A oproti antioxidantům ve stravě se tak stane OKAMŽITĚ a bez nežádoucích účinků.
Molekulární vodík tedy můžeme pít rozpuštěný v minerální vodě, ale můžeme jej i inhalovat (zde je limitem jeho vysoká výbušnost), ale dá se i stimulovat jeho tvorba v našem trávicím traktu za pomoci přátelských bakterií. Stačí je správně „nakrmit“ a vodík vzniká v našem střevě v takovém množství, že může účinně zasáhnout, a to doslova v celém těle, protože díky extrémně malé molekule volně proniká do všech tkání.
Tento proces označujeme jako endogenní tvorbu vodíku a k její stimulaci stačí pozřít několik speciálně upravených tablet s mono a disacharidy. Po měsíční kůře se dostaví blahodárný efekt, a to u vás doma, nemusíte složitě cestovat do Lurd. Výzkumem, vývojem a výrobou inovativních produktů v oblasti molekulárního vodíku se zabývá právě česká společnost H2Pharm s.r.o. Tato společnost sdružuje odborníky z celého světa z oblasti farmacie, výzkumu, vývoje a také výroby.
Tolik dr. Krajíček. Pokud se týká mně osobně, pochopil jsem, že stačí slupnout (nebo v případě H2 Dent Care rozžvýkat) třikrát denně jednu tabletu s obsahem jinak nestravitelných speciálních sacharidů spolu s kurkuminem, což umožní dát bakteriím ve střevě "pořádně nažrat". Spokojené bakterie pak začnou produkovat molekulární vodík, který jako nejmenší molekula prostoupí tkáněmi a dokonce i hematoencefalickou bariérou a na své cestě ven z těla svou reaktivností dokáže rozpojit řetězové reakce zacyklené kaskády volných radikálů kyslíku i dusíku. Už po několika dnech se pak dostaví pocit "nevím čím to je, ale je mi tak nějak lépe a lehčeji". Rozhodně doporučuji k vyzkoušení.
Richard Sklář